Školní chodba

Líčení

Otevřu dveře do prázdné školní chodby v době vyučování.

Jsou najednou tajemné. Za nimi totiž stojí Pan Ticho. Ani hlásek z něj nevypadne.

Jdu dál pralesem plným obrazů, naučných kreseb, fotografií. Vidím i egyptské malby sledující mě velmi pozorně ze zdí nad mou hlavou. Pořád nic neslyším, protože Pan Ticho mě pronásleduje.

Cítím se jako kůň, který běží nocí po louce a neslyší klapot svých kopyt.

Štve mě to! Začnu utíkat, ale marně, ticho je pořád za mnou! Utíkám dál! Obrazy nás sledují! Cítím se bezmocný! To ticho mě vyčerpává. Uff.

Pan Ticho pak ke mně přijde. Dívá se mi do očí. Nic neříká. Začnu utíkat, ale marně. Přestože se snažím šlapat na bubliny jemných zvuků vycházejících z tříd, které míjím, nejde to! Pan Ticho je mocný.

Dobíhám k naší třídě, otevírám dveře a Pan Ticho mizí. Asi se lekl toho velkého hluku uvnitř.

                                                                                                                             Petr Jurina 8. B